Na základě skvělých projevených schopností nás oslovil sám čínský ambasador Li-Yak’, že prý potřebuje najít nějaký ztracený předmět. Stopy k němu vedou téměř přes celý svět, jdeme souší, vodou i sněhem - na zimním táboře Shipki La stopujeme Yettiho. Jdeme dokonce též „Zelenou stezkou-Zlatým listem“. Předmět, po němž pase i japonská jakuza, nakonec nalézáme právě v Číně.
To pravé dobrodružství ale teprve začíná - na letním táboře Mandarín musíme jíst hůlkami, vytáhnout se před štábem TV Prima, vyrobit znovu vlajky, sestavit správně magický tangram, správně umíchat střelný prach a zlonosný předmět vyhodit do vzduchu a pro jistotu raději i zakopat! Uf, ale zmákli jsme to!
Po letním táboře naše řady rozšířil staronový Dinosaurus Pavel „již-ne-Blešík“ Klicpera. Na schůzkách se formuje nová silná sestava: Martin Bouček, Petra Setničková, Nikola a Karolína Rešlová, David Salajka, Kryštof Chytil, Kajetán a posléze i Hanka a Filip Solničkovi.
S prachem se tento rok setkáváme ještě jednou, na konci roku necháváme opravit již dosti chátrající záchod.
Na začátku školního nacházíme a posléze se necháváme zlákat inzerátem v deníku Metro. Jistý poněkud záhadný muž, jenž si říká Mr. Phlegman, s námi komunikuje výhradně přes emailovou adresu know.the.true@gmail.com. Postupně zjišťujeme, že jeho zájem směřuje na jedno z posledních zatím neprobádaných území světa. Na letním táboře Hic Sunt Leones se pak setkáváme se samotným Phlegmanem, šamanem, podivnými časovými zvyklostmi a hlavně se 4 soškami. Při tom si zpíváme píseň „Akbal“, kterou začíná staronová tradice táborových remaků z Erikova pera, jenž trvá do dnešních dní.
Tábořiště prodělává radikální proměnu - rozpadající se zdi kuchyně zaléváme s pomocí Jana „Rytíře“ Štěpánka a Kateřiny Pivoňkové betonovým věncem, stavíme novou samonosnou střechu a Jiří Hofman také nová kamna. Ve stavebních úpravách pokračujeme i napřesrok.
Na konci tábora je jmenován novým rádcem Jiří Setnička. Na vánoční výpravě se k němu pak připojila Kateřina Paličková.
Přes nepříjemné peripetie kolem kvalifikačních kurzů se novými vedoucími stávají Pavel a Hanka, hospodářem pak Milosh.
Opatrně také spouštíme oddílový web (www.oddildinosaurus.cz), jenž se pomalu ale jistě začíná plnit aktuálními informacemi, fotkami ale i historickými fakty.
Dostáváme zprávu, že naši rudí bratři z kmene Mitigwaků jsou v ohrožení. Bandité prahnout po tajemném talismanu, což my Suruasové nenecháme jen tak být a odjíždíme do horstva Sierra Arcana. Zde svádíme boje s bandity a zdokonalujeme své schopnosti při plnění Orlích per. Velký šaman Deset medvědů a jeho pomocník Šest skalpů nám pak za temné noci odhalí dávné tajemství…
Po táboře se do práce s dětmi na krátký čas zapojuje Tomáš Nosek.
Jsme na stopě šílenému vědci (existují vůbec i normální?), který trousí kusy svého deníku a je vždy o krok před námi. Zabijáka Borise naštěstí mineme a tak můžeme v klidu v květnu vyrazit na již na 200. výpravu „Avalso di Nosauri“, což je důvod k oslavě!
Nakonec zjistíme přesný čas i místo a přicestováváme-v-čase-a-prostoru do poklidné vesnice Braningstow, kde se v pecích peče čerstvý chléb, na šibenici se houpá lano, na pranýři se vyhřívá pavouk, zkrátka vše jak má být až na hrad, který celý zmizel. Jeho pán, rytíř jejího veličenstva Gordon „Lev“ Valiant se nám též ztratil. Nacházíme jej posléze i s mocným mečem alias Forte Brando, který měl v merku šílený pan vědátor. Nu, zase to jednou dobře dopadlo.
Od tohoto tábora s námi spolupracuje Radek Řeháček alias Radomír Kohinor a objevuje se další generace nadějných Dinosaurů: Sam Ledl, Nathalie „Naty“ Ridgillová, Ema Řezníčková, Lucie Řepková a Terezy Pöthe a Sanetrníková.
Na začátku roku nás oslovil dopisem známý egyptolog RNDr. Gabriel Eden. Po několika více a méně úspěšných zkouškách pod vedením jeho kolegy Radomíra přichází nečekaná zpráva o jeho smrti. V pozůstalosti však nacházíme mapu a vydáváme se na tábor do města Memfis. Než nám však Anubis v podsvětí vydal poklad, museli nám cestu ukázat bohové Anuket, Usirev a samozřejmě všemocný Ra!
Po táboře snad poprvé(!) malujeme v předsíni a začínáme s přípravami výstavy k 25. výročí. Ty však naruší ne až tak nečekaná zpráva, že po dvaceti letech spokojeně prožitých v klubovně Za Haštalem, máme před sebou již zřejmě poslední rok v tomto časem zapomenutém koutě Prahy 1.
Ale zastihla nás i jedna dobrá zpráva - v novinách aljašského města Anchorage vyšel článek o jistém Joshuovi Kowalském, který prý našel zlata víc, než je zdrávo. Vydáváme se tedy po jeho stopách odlehčit mu jeho trápení.